Praha Budoucnost automobilového průmyslu Výzvy pro zaměstnanost v České republice MICHAL PÍCL Květen 2019 n  Automobilový průmysl sehrává pro české hospodářství významnou roli – jak z hle diska svého ekonomického výkonu, tak z pohledu jeho významu pro zaměstnanost. Jeho většina se v současnosti nachází v zahraničním vlastnictví a soustředí se více na výrobu dílů než finální produkci automobilů. Zaujímá tak spíše nevýhodnou roli v nadnárodních hodnotových řetězcích, která zároveň omezuje možnost přímého politického utváření dění v sektoru. n  Automobilový průmysl prochází po celém světě řadou významných změn v důsledku globálních megatrendů, jakými jsou urbanizace a klimatické, demografické, technolo gické a geopolitické změny. Je zřejmé, že jejich komplexní dopady na toto odvětví již nyní jsou, a zejména v blízké budoucnosti ještě budou dalekosáhlé a představují pro zaměstnanost v něm dramatickou výzvu. n  Pro vyrovnání se s nimi musí Česká republika vyvinout dlouhodobou, komplexní stra tegii hospodářského a průmyslového rozvoje cílící na změnu pozice země v hodnoto vých řetězcích směrem k místům, kde se realizuje vyšší přidaná hodnota a která slibu jí větší autonomii v reakci na přicházející výzvy. Dílčím řešením by též mohlo být posílení podnikového spolurozhodování a sektorového kolektivního vyjednávání, které by v přicházejících turbulentních časech umožňovalo hledat ad hoc řešení s nejmen šími negativními dopady na zaměstnané.

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Obsah Resumé........................................................................................................................................................................... 3 English resumé............................................................................................................................................................... 4 Automobilový průmysl v České republice................................................................................................................. 5 Přeměna českého automobilového průmyslu od roku 1989 do dneška....................................................... 5 Výroba, struktura zaměstnanosti, mzdy.............................................................................................................. 9 Produkce.............................................................................................................................................................. 9 Zaměstnanost.................................................................................................................................................. 10 Mzdy...................................................................................................................................................................12 Odbory v automobilovém průmyslu.............................................................................................................14 Trendy v automobilovém průmyslu a jejich vliv na budoucí vývoj v ČR............................................................15 Elektromobilita........................................................................................................................................................16 Autonomní řízení....................................................................................................................................................18 Sdílené vlastnictví..................................................................................................................................................18 Digitalizace a Průmysl 4.0....................................................................................................................................19 Shrnutí a doporučení...................................................................................................................................................21 Zdroje............................................................................................................................................................................. 23 Autor studie děkuje Sdružení automobilového průmyslu AutoSAP a OS KOVO za poskytnuté údaje, jež výraz nou měrou pomohly ke zkvalitnění materiálu. 2

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Resumé Automobilový průmysl prochází po celém světě řadou významných změn v důsledku globálních megatrendů, jakými jsou urbanizace a klimatické, demografické, technologické a geopolitické změ ny. Je zřejmé, že jejich komplexní dopady na toto odvětví již nyní jsou, a zejména v blízké budouc nosti ještě budou dalekosáhlé. Také jejich vliv na české hospodářství, kde tradice automobilového průmyslu sahá až do roku 1898, se očekává znač ný. A to jednak kvůli jeho podstatnému ekonomic kému výkonu, ale také z hlediska pracovního trhu, kdy představuje jednoho ze stěžejních českých průmyslových zaměstnavatelů. Sílí jednak požadavky na elektromobilitu, jejíž uží vání je z hlediska užívání v Česku omezeno málo rozvinutou infrastrukturou. Významný může být dopad elektromobility na české hospodářství v dů sledku odpovídajících změn výroby, která je méně pracovně intenzivní než výroba spalovacích moto rů. Je však otázkou obtížně ovlivnitelných strate gických rozhodnutí jednotlivých mateřských firem, kde se bude jaký typ výroby odehrávat. Globálně rostoucí počet obyvatel a celkově vyšší požadavky na mobilitu vedou ke stoupající poptáv ce po automatizaci řízení. Ve spojení se sdíleným užíváním takových vozidel bude v budoucnu mož né mnohem lépe využít jejich kapacitu a celkový objem přepravy tak zvýšit. Česká republika dnes nicméně neposkytuje dostatečné předpoklady pro to, aby tato řešení mohla být na našem území tes tována a rozvíjena, což může mít negativní důsled ky pro českou zaměstnanost v tomto odvětví. Již zmíněná změna, kterou projde samotné vlast nictví aut, bude jednou z dalších stěžejních dimen zí budoucího vývoje automobility. To by mohlo v budoucnu řešit nejen problém s rostoucím po čtem obyvatel, ale i otázku energetické a ekolo gické šetrnosti. Český automobilový průmysl by však v jeho stávající podobě a pozici v hodnoto vých řetězcích z přidané hodnoty nových byznyso vých modelů propojujících výrobu se sdílením aut s pomocí inovativních softwarových řešení zřejmě příliš neprofitoval. Možná by se v takovém scénáři dokonce prohloubila jeho nevýhodná pozice pou hého dodavatele součástek, jejichž hodnota v no vém modelu s realizací přidané hodnoty ve sdílení místo prodeji ještě dál klesne. Zřejmě nejzásadnější vliv pak bude mít změna procesu výroby aut, tedy přechod na robotiza ci, automatizaci a především digitalizaci. Ta je v Česku prozatím brzděna nízkými mzdami, tedy ekonomickou výhodností zapojení lidské práce do výrobního procesu ve srovnání s drahými tech nologiemi, ale s postupně rostoucí cenou práce a zlevňováním technologií může mít na Českou republiku a její zaměstnanost významný dopad, protože řada činností vykonávaných v českém au tomobilovém průmyslu je snadno zautomatizova telná. Pokud by k technologické nezaměstnanosti v důsledku automatizace postupů prováděných u českých výrobců opravdu ve velkém došlo, byla by silně soustředěna regionálně, a to do mnoha regionů, které jsou již nyní periferní a strukturálně slabé a velcí zahraniční zaměstnavatelé automo bilového průmyslu je nyní doslova„drží nad vo dou“. Nastává tak tedy jednak určité dilema ohled ně záhodného tlaku na stále ještě velmi nízkou výši mezd, a také vyvstává potřeba specifických preventivních strategií strukturálního rozvoje zba vující dotčené regiony přílišné závislosti na ze za hraničí ovládaném automobilovém průmyslu. Z popsaných hrozeb i naznačených výjimečně úzkých mantinelů pro jejich uchopení v rámci ČR vyplývá, že stěžejním bodem pro přeměnu zdejší ho automobilového průmyslu tak, aby byl využit potenciál očekávaných změn nejen pro zacho vání zaměstnanosti, ale i zajištění dobře placené práce v Česku, musí být především posun pozice Česka v rámci mezinárodního výrobního řetězce směrem k postavení, které by umožňovalo větší autonomii, a tím i politické utváření celého proce su na národní úrovni. To se může podařit pouze prostřednictvím dlouhodobé, dobře promyšlené, komplexní hospodářské a průmyslové strategie, na které musí být celospolečenská, nadstranická shoda trvající po několik funkčních období vlády a parlamentu. Dílčí cestou, jak rozšířit možnosti ovlivňovat pře rod automobilového průmyslu je pak také rozšíře ní zaměstnaneckého spolurozhodování na úrovni 3

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU podniků a kolektivní vyjednávání na úrovni branží, které je v regionu středovýchodní Evropy hluboko pod standardy mnoha mateřských zemí podniků zde působících. English resumé The automotive industry is undergoing a number of significant changes all over the world as a re sult of global megatrends such as urbanisation and climate, demographic, technological and ge opolitical changes. It is clear that the complex ef fects of these changes on the automotive industry are already extensive, and will be even more so in the near future. Their effect on the Czech econo my, where the automotive industry has a tradition going back to 1898, is expected to be significant. This is partly because of the industry’s consider able economic performance, but also because of the labour market, where it is one of the Czech Re public’s key industrial employers. There are growing calls for electromobility, the use of which is limited in the Czech Republic by in sufficiently-developed infrastructure. The impact of electromobility on the Czech economy may be considerable as a result of the corresponding changes in production, given that the production of electric motors is less labour-intensive than is the production of combustion engines. However, what type of engine will be made where is a stra tegic decision that is taken by individual parent companies, and as such is hard to influence. The increase in the global population and the over all greater demands for mobility lead to growing demand for self-driving car solutions. In combina tion with the shared use of such vehicles, it will be possible in future to make much better use of their capacity, and thus to increase the overall volume of transport. Nevertheless, the Czech Republic does not currently provide sufficiently favoura ble conditions for the testing and development of such solutions, and this may have negative con sequences for Czech employment in this branch. The above-mentioned change that car ownership itself will undergo will be one of the key dimen sions of the future development of automobility. This could in the future solve the problem not only of the growing number of inhabitants, but also the question of saving energy and the environment. In its current form and position in the value chain, however, the Czech automotive industry would clearly be unlikely to profit much from the added value of new business models that link manufac ture with car-sharing, aided by innovative software solutions. Indeed, in such a scenario it is possible that we would even see a deepening of the coun try’s disadvantageous position as a mere supplier of parts, the value of which will fall further in the new model where realisation of added value will come in sharing rather than in sales. The most crucial impact, however, will come from the change in the process of auto manufacturing, in other words in the move towards robotisation, automisation and above all digitalisation. This is, for now, being held back in the Czech Republic by low wages, which make it economically advanta geous to use human labour in the production pro cess rather than expensive technologies. Howev er, as the price of labour grows, and technologies become cheaper, it may also have a significant im pact on the Czech Republic and its employment rate, since a number of processes in the Czech automotive industry could easily be automised. If technological unemployment as a result of the automation of processes carried out by Czech producers really were to occur on a large scale, it would be heavily concentrated on a regional basis, in many regions that are already peripheral and structurally weak,“kept above water” by large foreign automotive employers. To some extent a dilemma then arises regarding the desirability of pressure to raise the still very low wages. The need also arises for specific preventive structural development strategies that would stop the af fected regions from being over-dependent on an automotive industry managed from abroad. As can be seen, the mantinels for finding a solu tion to these threats in the Czech Republic are ex ceptionally narrow. If we are to make use of the potential of the expected changes in such a way as to preserve employment in the Czech Repub lic and ensure well-paid work, then it is essential 4

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU that the local automotive industry be transformed so that the country’s position in the international production chain moves towards one that allows greater autonomy and thus the ability to political ly shape the whole process on the national level. This can take place only by means of a long-term, properly thought-out and complex economic and industrial strategy on which there has to be socie ty-wide, cross-party agreement lasting for several governments and parliaments. One of the ways to expand the possibility of in fluencing the transformation of the automotive industry is to expand employee participation in decision-making at a company level and collec tive bargaining at a sectoral level. Collective bar gaining in the central and eastern European region is well below the standards of many of the home countries from which the companies operating here come. Automobilový průmysl v České republice Přeměna českého automobilového průmyslu od roku 1989 do dneška Výroba automobilů na území České republiky má dlouhou tradici. Již v roce 1898 byl v Kopřivnici vyroben první osobní automobil značky Präsident. Mezi nejznámější jména tehdejší domácí výroby patřili výrobci automobilů Laurin& Klement, Wal ter, Praga či kopřivnická Nesseldorfer Wagenbau fabrik(pozdější TATRA). Po roce 1946 přišlo období centrálně řízeného hospodářství. Automobilová výroba a prodej vozů a jejich dílů byly soustředěny do velkých národních podniků. Z těch známějších je možno uvést např. poválečné Automobilové závody, soustředění čes koslovenských výrobců příslušenství pod značku PAL(Příslušenství Automobilů a Letadel), sloučení výroby pneumatik pod značku BARUM(Baťa, Ru bena, Matador) nebo podnik Mototechna. Direktiv ní organizační struktury byly několikrát změněny a přejmenovávány(ČZAL= Československé zá vody automobilové a letecké, Československé zá vody na výrobu vozidel, Sdružení SNA= Sdružení středních nákladních automobilů), až v roce 1965 vznikly Československé automobilové závody (ČAZ). Ty fungovaly jako řídící centrum automobi lového průmyslu v podstatě až do roku 1988, kdy ukončily svou činnost pod názvem APK(Automo bilový průmysl, kombinát).(AutoSAP, 2017) Po roce 1989 se jednou z nejdůležitějších otázek v postkomunistických zemích střední a východní Evropy stala privatizace bývalých státních pod niků. Převedení všech hospodářských odvětí, tj. průmyslu, zemědělství a služeb do soukromých rukou a rozvoj soukromého sektoru byly ústřed ním prvkem všech ekonomických přechodových plánů, automobilový průmysl nevyjímaje. Graf č. 1: Počet vyrobených vozidel v Československu v roce 1989 Osobní a malé užitkové automobily Autobusy 166906; 41% 188630; 46% Užitková vozidla Motocykly 50940; 12% Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování 3201; 1% 5

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Na výrobním trhu vozidel v Československu v té době dominovala výroba osobních a malých užit kových vozidel, z tohoto objemu bylo vyrobeno více jak 97% automobilů značky Škoda. V těsném závěsu za osobními automobily s více jak 40% objemem celkové výroby vozidel vévodily česko slovenské produkci v roce 1989 motocykly, kde dle objemu výroby největší podíl vyprodukoval podnik JAWA Týnec nad Sázavou(60%), za ním ZVL Povážská Bystrica 27% a ČMZ Strakonice se 13%. Výroba užitkových vozidel pak byla domi nantně rozdělena mezi tři největší domácí značky Liaz(35%), Avia(33%) a Tatra(30%) 1 . Jak zmiňuje Gelb& Gray(1991), vlády států střed ní a východní Evropy na počátku devadesátých let postupně připravovaly podmínky pro rozvoj soukromého kapitálu. Byly zavedeny nové záko ny, které se zaměřovaly na nakládání se státními firmami, odstranění omezení pro činnost soukro mých firem, bezplatné soukromé nákupy, či sníže ní byrokracie pro založení nových firem. Počátkem realizace ekonomické transformace byl v Česko slovensku rok 1990. Ta byla po řadě odborných diskuzí mezi ekonomickou veřejností zvolena libe rálně ekonomického typu. Klíčovým krokem byla změna vlastnických vztahů, tzn. privatizace. Velmi důležitým prvkem úvodní etapy transformace při tom bylo udržení makroekonomické stability.(Pe tříček, 2006) Privatizační snahy se nevyhnuly ani automobilo vému průmyslu. Škodovka byla v roce 1990 sou částí národního podniku Automobilové závody a nacházela se kvůli nezvládnutému podnikovému managementu v obrovských provozních a hospo dářských problémech. Nalezení vhodného zahra ničního investora se tak stalo pro tehdejší vládu Petra Pitharta privatizační prioritou. Samostatná automobilka by totiž jinak neměla šanci přežít. Z původních dvaceti čtyř zájemců nakonec zvítězil díky svému restrukturalizačnímu plánu německý koncern Volkswagen(VW) a v roce 1991 se spo lečně se vznikem automobilové akciové společ nosti Škoda podnik připojil ke koncernu VW. Nej prve Volkswagenu připadl podíl 30% společnosti, 1. Zbylých 1,18% přibližně 600 ks užitkových automobilů vyrobil podnik BAZ(V3S). ten se v roce 1994 zvýšil na 60,3%, o rok později na 70% a od roku 2002 ovládá Volkswagen již 100% Škody Auto. Ne všechny privatizační cesty však byly tak hlad ké jako u Škody Auto. Příkladem může být kopřiv nická Tatra. Po zdlouhavém zvažování různých zahraničních partnerů byla nakonec firma privati zována kuponovou metodou. To se ukázalo jako ne příliš šťastné řešení. Většinovými vlastníky spo lečnosti se staly podílové fondy, které střídaly své managementy a nedokázaly dát Tatře smysluplný směr, což vedlo k mnoha problémům. Od března 2013 je společnost TATRA TRUCKS ve vlastnictví českých akcionářů a prošla komplexní restruktu ralizací, díky které mohla v roce 2015 představit nové obrněné vozidlo TITUS a v roce 2017 oslavit v nové kondici 120 výročí zahájení výroby motoro vých vozidel v Kopřivnici. Jestliže Škodovku zahraniční vlastnictví zachrá nilo, výrobce nákladních automobilů Avia na něj naopak doplatil. Ten byl po roce 1992 sice nejprve privatizován českými subjekty, pro svůj další roz voj však majitelé hledali zahraniční kapitál. V roce 1995 tak Avii nejprve koupila jihokorejská firma Daewoo. V roce 2006 se vlastníkem stala indická automobilka Ashok Leyland, která se kvůli ztráto vému hospodaření rozhodla v roce 2013 pro pře sun výroby do Indie a rozprodej všech výrobních aktivit v ČR. Obnovení se společnost dočkala až v roce 2016, kdy Avii koupila česká průmyslová skupina Czechoslovak Group, aby v České republi ce opět obnovila její výrobu. Restrukturalizace se však netýkala jen samotných velkých výrobních závodů. Společně s výrobní po litikou společností se měnil i celý dodavatelský řetězec. Jak zmiňuje Pavlínek(2016), aby spo lečnost Volkswagen rychle dosáhla nových stan dardů, uspořádala restrukturalizaci dodavatelské základny svého nově získaného českého závodu. Škoda aktivně podporovala zahraniční převzetí svých domácích dodavatelů tak, aby mohlo dojít k převodu zahraničních technologií na český trh. Do roku 2005 bylo zřízeno 94 společných podniků (tzv. joint ventures) mezi domácími a zahranič ními dodavateli Škoda Auto povětšinou v České republice, méně pak na Slovensku. Zahraniční 6

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU dodavatelé vybudovali 58 továren pro dodávky Škodě Auto. Fúze, akvizice a nově postavené to várny v zahraničních rukou nebyly omezeny jen na dodávky pro Škodu Auto, ale ovlivnily celý český automobilový průmysl. Odchod nekonkurenceschopných domácích firem z trhu, když nezvládly dostát rostoucím standar dům, byl nezbytnou součástí restrukturalizace a modernizace domácího automobilového průmy slu, jenž díky tomu zvětšil svou celkovou konku renceschopnost, a bez kterého by v dlouhodobém horizontu nemohlo toto odvětví přežít. Podpory investování se nedočkal jen sektorový vý sek výroby motorových vozidel, ale zpracovatelský průmysl jako celek, jehož je automobilový průmysl významnou součástí(tvoří dnes přibližně čtvrtinu celkové průmyslové produkce). Cílená podpora přílivu zahraničních investic, především prostřed nictvím investičních pobídek 1 , přilákala do země další zahraniční investory. Následkem toho bylo, že se výrazně obrátil poměr vlastnické struktury celého zpracovatelského průmyslu. Zatímco ještě v roce 1993 tvořil podíl zpracovatelského průmy slu v zahraničním vlastnictví pouze 8% celkové HPH, v roce 2016 to bylo již více jak 60% z celko vého objemu. Naopak zpracovatelský sektor spra vovaný veřejným sektorem měl v roce 1993 podíl necelých 40% HPH, dnes je to již jen necelé 1%. Obdobně zajímavý vývoj měl i objem zpracovatel ského průmyslu v držení domácím soukromým sektorem. Ten v době vrcholení kupónové privati zace vzrostl oproti roku 1993 o více jak 34%, aby v průběhu let nakonec klesl na 39% podíl HPH v roce 2016, což je dokonce o necelých 16% méně než na počátku námi sledovaného období. Jak můžeme vysledovat v grafu č. 2, vlastnická struk tura celého zpracovatelského průmyslu(tím i sek toru výroby motorových vozidel) se tak kompletně přeměnila ve prospěch zahraničního vlastnictví. Kromě příznivé dostupnosti zahraničního kapitá lu to s sebou přineslo i vysokou závislost na něm a kontrolu českého hospodářství a jednotlivých podniků zahraničními mateřskými společnostmi, což představuje pro stav a vyhlídky českého au tomobilového průmyslu klíčovou charakteristiku. Graf č. 2: Zpracovatelský průmysl – Podíl HPH sektorů podle vlastnictví, resp. odvětví na HDP, resp. na HPH daného odvětví v% 100% 90% 80% Zpracovatelský průmysl 70% zahraniční kontrola 60% 50% 40% 30% Zpracovatelský průmysl 20% národní soukromý 10% Zpracovatelský průmysl 0% veřejný sektor 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Zdroj: ČSÚ. Vlastní zpracování 1. S výjimkou počátečního transformačního období 1990–1992 odolá valy po dlouhá léta konzervativní vlády ČR v poskytování investičních pobídek a dotací investorům. Navzdory tomuto faktu však podíl zahra ničních investorů v ekonomice ČR neustále rostl.(Zemplinerová, 1998) Investiční pobídky byly v ČR zavedeny 29. dubna 1998 přechodnou úřednickou vládou Josefa Tošovského na základě usnesení vlády České republiky č. 298/1998. Poté investiční pobídky prošly řadou změn. Vyvrcholením celé snahy poskytování pobídek bylo schválení zá kona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který nabyl účinnosti dne 1. května 2000. Následovala jeho pozdější aktualizace ve znění zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zá kona č. 19/2004 Sb. a zákona č. 280/2004 Sb. V současné době je v ČR stále platný systém investičních pobídek založený na základě zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách.(Pícl, 2013). 7

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Proměně sektoru a přílivu zahraničních investic (PZI) do automobilového průmyslu nepomohla jen institucionální změna a změna legislativy. Po roce 1998 to ve velké míře byla i cílená podpora přílivu PZI prostřednictvím systému investičních pobídek. Mimo jiné díky pobídkám do České republiky vstou pil v roce 2003 investor Toyota Peugeot Citroën Automobile(TPCA), který pro svůj závod v Kolíně získal investiční pobídku se stropem veřejné pod pory více jak 3,5 mld. Kč. Největší podpory formou investičních pobídek se sektor výroby dopravních prostředků dočkal v roce 2006, kdy bylo o poskyt nutí investiční pobídky rozhodnuto ve 33 případech s rekordním objemem přislíbeného stropu veřejné podpory 12,2 mld. Kč. Propad pak můžeme pozo rovat v období poslední hospodářské krize, kdy se společně se sníženou investiční činností firem sní žila i na ni navázaná celková podpora od státu. Graf č. 3: Udělené investiční pobídky(výroba dopravních prostředků) – Strop veřejné podpory v mld. Kč v letech 2001–2017 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Zdroj: CzechInvest – Agentura pro podporu podnikání a investic. Vlastní zpracování 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Investiční pobídky pozitivně hodnotí i podnikate lé. Jejich existenci a podporu automobilového průmyslu jako naši konkurenční výhodu dokon ce v nedávném průzkumu společnosti Deloitte (2017) pozitivně ohodnotilo 85% dotazovaných vedoucích pracovníků společností z oblasti auto mobilového průmyslu. Spokojenost s pobídkami v průběhu let výrazně roste. Například v roce 2015 bylo se systémem investičních pobídek u nás spo kojeno jen 33% respondentů daného průzkumu, v roce 2017 už to bylo 50% dotazovaných. Přitom však bylo dlouho slabinou českých investičních pobídek, že se příliš málo cílily na přilákání inves tic slibující vyšší přidanou hodnotu, čímž zemi často zabetonovávaly v nevýhodné, závislé pozici v evropských, respektive globálních hodnotových řetězcích. To se ale snad již v poslední době po stupně mění. Díky dlouholeté tradici a cílené podpoře se tak v České republice v současnosti nachází jedna z největších koncentrací automobilové výroby, de signu, výzkumu a vývoje na světě. Údaje Sdružení automobilového průmyslu(AutoSAP) 1 zmiňují, že v roce 2016 bylo v České republice vyrobeno 1,35 milionu vozů, což zařadilo Českou republiku na páté místo v žebříčku největších výrobců motoro vých vozidel v Evropě. V regionu střední a východ ní Evropy je pak Česko největším producentem osobních vozidel vůbec. Dle informací agentury CzechInvest působí v zemi více než polovina top 1.AutoSAP je nejvýznamnější asociací automobilového průmyslu v ČR. K 1. 3. 2018 sdružovala celkem 14 výrobních firem, 94 dodavatelů a 40 účelových organizací, jež se podílejí na tržbách sektoru zhruba z 85 %. Cílem sdružení je rozvíjet automobilový sektor v ČR, prosazovat zájmy jeho členů, vystupovat jedním hlasem vůči veřejné správě a vést statis tiky o celém odvětví. 8

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU 100 globálních tier-one dodavatelů 1 pro automo bilový průmysl, což jen podtrhuje jeho dlouhodobé zaměření na kvalitu. Výroba, struktura zaměstnanosti, mzdy Produkce Důležitost automobilového průmyslu pro Českou republiku je citelná. A to ať už z hlediska ekono mického výkonu, tak i z pohledu pracovního trhu, kde automobilové odvětví představuje jednoho z hlavních zaměstnavatelů českého průmyslu. Automobilový průmysl vytváří přes 24% hodnoty české průmyslové výroby a rovněž i přes 22% čes kého vývozu do zahraničí. Podle údajů AutoSAP bylo v České republice v roce 2017 vyrobeno 134 osobních aut na 1 000 obyvatel, což zemi řadí na přední příčky mezi světovými lídry ve výrobě au tomobilů na obyvatele. Během posledních 24 let vzrostla výroba automobilů v České republice o více jak 540%. Údaje AutoSAP ukazují, že ani období nedávné hospodářské krize se na počtu vyrobených osobních vozů výrazně neprojevilo – mírný pokles v množství vyrobených automobilů lze pozorovat pouze v roce 2012. Na pracovním trhu se však hospodářská krize projevila výraz ně a nárůst počtu vyrobených vozidel byl dopro vázen snižováním počtu zaměstnanců(více viz graf č. 5). Zde se exemplárně manifestuje nízká vyjednávací síla a ochrana českých zaměstnanců v evropských hodnotových řetězcích – zatímco německý průmysl výraznějšímu snižování stavů předešel mimo jiné prostřednictvím opatření tzv. Kurzarbeit, v Česku se – při zároveň zvětšujícím se objemu výroby – propouštělo. Graf č. 4: Výroba osobních a malých užitkových automobilů v České republice, období 1993–2017 1600000 849876 931298 940334 979085 1072263 1194981 1174267 1277875 1375814 1421324 1400000 1200000 1000000 800000 600000 219818 173766 208794 263590 358625 404293 371547 450995 460997 442507 437605 443934 597994 400000 200000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2014 2016 2017 Zdroj: AutoSAP, CzechInvest. Vlastní zpracování 1. Automobilový průmysl rozlišuje v rámci celého řetězce několik úrovní, přičemž pro zařazení dodavatelů do jednotlivých úrovní se používá označení Tier(anglicky„rang“ – pozice) v kombinaci s jedním číslem. Tier 1 pojmenovává přímého dodavatele s více montážními skupinami a systémy. Tier 2 jsou dodavatelé podsestav a jednotlivých montážních dílů. Do Tier 3 patří dodavatelé surovin a jednotlivých komponent, jako je například spojovací materiál. Čím výše je subdoda vatel v řetězci, tím větší jsou nároky kladené na rychlé a přesné zpra cování dat v rámci firmy, ale i výměnu mezi subdodavateli, nebo přímo s automobilkou. 9

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Výrobu motorových vozidel u nás představují ved le tří nejvýznamnějších automobilek(Škoda Auto, Hyundai Motor Manufacturing Czechia TPCA) také výrobci autobusů a nákladních automobilů. Stejně tak v České republice existuje rozsáhlá di versifikovaná síť dodavatelů. To společně s celou řadou subjektů věnujících se R&D a designu dělá z České republiky kompaktní centrum pro auto mobilovou produkci. Zatímco výroba osobních automobilů v průběhu let i díky mezinárodnímu propojení a příchodu dalších zahraničních investorů rostla, produkce užitkových vozidel po roce 1989 v Česku prošla strmým propadem. V roce 1990 se jich u nás ještě vyrobilo zhruba 47 tisíc, o 5 let později už to bylo pouhých 5,4 tisíce kusů, v roce 2009 pak již jen necelých 1,1 tisíc. Hlavním důvodem tohoto dlou hodobého poklesu jsou převážně nepodařené privatizace a neustálé hledání nových vlastníků, což mělo neblahý vliv na rozvoj výrobních, ale i ob chodních aktivit. Obdobný propad po roce 1989 u nás zazname nala rovněž výroba autobusů. Ten byl způsoben především poklesem prodeje na domácím trhu. Z původní produkce více jak 3 tisíc kusů v roce 1990 klesla výroba až na počet oscilující kolem jednoho tisíce vyrobených kusů v první polovině 90. let. Dnes se již hodnota vyrobených kusů vrací zpět na více jak 3 tisíce kusů za rok. Zaměstnanost Jak již bylo zmíněno výše, automobilový průmysl je rovněž jedním z nejvýznamnějších zaměstna vatelů českého průmyslu. Jen dle údajů AutoSAP bylo ve firmách zapojených do tohoto sdružení za městnáno v roce 2017 více jak 126 tisíc pracovní ků. Celkově se pak odhaduje, že je v tomto odvětví zaměstnáno v ČR až 150 tisíc lidí. Nezapomeňme ale, že na automobilový průmysl je dále navázáno mnoho dalších odvětví. Za zmínku stojí například textilní či kovodělný průmysl, což představuje dal ší pracovní místa, na která má kondice automobi lového průmyslu vliv. Z celkového počtu zaměstnanců v automobilovém průmyslu v ČR je mnohem více lidí zaměstnáno ve firmách zabývající se výrobou automobilových dílů než u finálních výrobců(viz graf č. 6), což je dáno především strukturou tohoto odvětví u nás. Ta je tak dlouhodobě nevýhodná – pozice dodavatelů jednotlivých součástek je méně profitabilní a více závislá při naceňování práce než finální výroba či výzkum a vývoj, podle čehož se orientuje i rozdílná výše mezd v těchto jednotlivých výrobních fázích. Obrázek č. 1: Geografické rozložení společností působících v automobilovém průmyslu v ČR Zdroj: CzechInvest – Agentura pro podporu podnikání a investic(2017) 10

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Podstatná je také přímá závislost některých čes kých regionů na automobilovém průmyslu, jak lze vypozorovat z obrázku č. 1. Největší koncen traci firem můžeme pozorovat například ve Stře dočeském kraji, který je tak vysoce závislý na hospodářském cyklu tohoto odvětví. Významně závislý je i pás regionů na úrovni Středočeské ho, Královehradeckého a Libereckého kraje. Dále pak pomezí Moravskoslezského a Zlínského kra je. 84719 89673 88416 85195 89192 92085 98755 98536 101576 114793 117544 117388 117431 106966 105358 109345 109836 109304 110711 112820 119446 126375 Graf č. 5: Vývoj celkového počtu zaměstnanců(AutoSAP), období 1996–2017 130000 125000 120000 115000 110000 105000 100000 95000 90000 85000 80000 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování Graf č. 6: Vývoj celkového počtu zaměstnanců dle struktury výroby(AutoSAP), období 1996–2017 140000 8825 8537 5221 5513 2792 1191 1049 913 842 120000 4041 2911 3046 2598 39632 35952 35224 33811 31662 30131 34599 33754 33269 33735 33431 27473 835 759 694 32995 34248 28039 29028 29691 685 30647 572 1073 1096 100000 29883 975 1105 80000 36803 41772 38887 60000 77918 74957 73000 71445 71994 73309 73003 81016 82528 84969 83820 69317 70120 73268 69738 69033 40000 61709 57973 54337 50540 46805 44727 20000 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Výrobci dílů Finální výrobci Účelové organizace Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování 11

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Jak je vidět v grafu č. 5, počet zaměstnanců v au tomobilovém průmyslu celkově lineárně roste. Jen v pozorovaném období 21 let vzrostl počet zaměstnanců o více jak 41 tisíc. Poklesy v počtu zaměstnancům můžeme pozorovat jen v období hospodářských krizí po roce 1997 a roce 2008. Nejvýznamnější propad v počtu zaměstnanců nastal v době hospodářské krize v letech 2008 až 2013, kdy v roce 2010 přišlo od počátku kri ze o místo více jak 10% zaměstnanců. Na kon ci krizového období(2013) pak oproti jeho po čátku(2008) bylo v podnicích sdružených pod AutoSAP o více jak 8 tisíc zaměstnanců méně, přičemž ale ve stejném období výroba stoupala. Jednalo se tak zřejmě o strategické rozhodnutí mateřských společností ušetřit v krizi právě na české pracovní síle, kterému česká politika ani odbory nedokázaly kvůli své nepříznivé vyjedná vací pozici čelit. Detailnější pohled do struktury výroby poodhaluje, že v době poslední hospodářské krize zaměstnan ce více propouštěly podniky zabývající se výrobou komponent než finální výrobci. Meziroční propad v krizových letech 2008/2009 byl u finálních vý robců pouze cca 3% oproti výrobcům dílů, kde byl pokles v počtu zaměstnanců více jak 13%. Dle profesního rozdělení nejvíce zaměstnanců pracuje v dělnických profesích. V roce 2017 pra covalo v rámci společností sdružující se v Auto SAPu necelých 90 tisíc zaměstnanců v dělnických profesích, více jak 36,5 tisíce zaměstnanců pak zastávalo administrativní činnost. Graf č. 7: Vývoj celkového počtu zaměstnanců v AutoSAP dle profesí, období 2010–2017 140000 120000 26520 27470 28230 29443 30967 31815 34804 36559 100000 80000 60000 78838 83265 81606 79861 79745 81004 84642 89816 40000 20000 0 2010 2011 2012 Počet zaměstnanců dělnické profese Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování 2013 2014 2015 Počet zaměstnanců administrativa 2016 2017 Mzdy V mzdové oblasti došlo na jednu stranu v České republice celkově taktéž k výraznému posunu. Díky finálním výrobcům a síti R&D pro automo bilový průmysl v ČR můžeme nalézt v tomto od větví nadprůměrné mzdové ohodnocení. Mezi léty 1996–2017 rostly mzdy ve společnostech AutoSAP přibližně 6% tempem. Mírné zpomalení, v průměru přibližně jen 3–4% růst, můžeme za znamenat v období poslední hospodářské krize (2008–2013). 12

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Celkově se mzdy v českém automobilovém prů myslu v průměru sice držely vždy nad průměrným výdělkem celého národního hospodářství, na dru hou stranu ale zůstávají v drtivé většině případů hluboko pod průměrnými, ba někdy i minimálními mzdami v zemích, odkud firmy pocházejí. Zdů vodňováno to bývá nižší produktivitou české prá ce, přičemž se ale jedná o pouze omezeně platné vysvětlení – produktivita je zčásti určována tím, jakou část výroby se zahraniční vlastníci v ČR roz hodnou realizovat, zčásti se pak její měření opírá o cenu vyrobeného, která je nízká právě také díky nízkým mzdám a stěží tak může být používána pro jejich ospravedlnění. Relativně vysoké mzdy pak také paradoxně v některých regionech ČR vedou k odsávání pracovní síly z jiných, hůře placených odvětví odvětví, což je fatální zejména pro veřejný sektor, jako školství nebo zdravotnictví. Graf č. 8: Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy v AutoSAP v Kč, období 1996–2017 40000 27786 29496 26629 25753 35000 25051 25100 24466 23903 30000 37399 23425 23430 34933 21621 33589 32125 31368 30222 20158 25000 29246 27970 18940 26276 25888 18025 24214 22591 21183 18627 16905 20046 17505 15911 14750 20000 13594 12797 16805 16050 13371 11801 14822 12102 10802 15000 10359 9825 10000 5000 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Průměrná mzda AutoSAP Průměrná mzda NH Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování Po detailnějším rozboru jednotlivých výrobních odvětví docházíme ke zjištění, že zde dochází k velkým disproporcím v odměňování u zaměst navatelů zabývající se finální produkcí a výrobci komponent. Na grafu č. 9 si můžeme všimnout významného rozdílu mezi tím, že zatímco u vý robců finální produkce získávají zaměstnanci vý razně nadprůměrnou mzdu, zaměstnanci pracující u výrobců dílů za nimi„pokulhávají“ v řádu více jak deset tisíc korun v průměru. Zajímavý je ale i vývoj v porovnání mezd u finálních výrobců a v účelo vých organizacích, což jsou společnosti, jež po skytují různé služby napojené na automobilové odvětví, jako je výzkum, vývoj apod. Zatímco ve sledovaném období(graf č. 9) byla do roku 2013 průměrná mzda v účelových organizacích vyšší než u finálních výrobců, od roku 2014 je průměr ná mzda zaměstnanců společností zabývající se finální produkcí vyšší a v roce 2017 byl dokonce rozdíl u firem sdružujících se v AutoSAP v průměru vyšší o necelých 7 tisíc korun hrubého za měsíc. Jak můžeme vidět na grafu č. 10, ještě větší dis krepanci v odměňování nalezneme v porovnání dělnických profesí se zaměstnanci v administrati vě. Ačkoliv u obou profesí rostly mzdy ve sledova ném období v celkovém průměru přibližně stejnou 5% rychlostí, v posledních letech rostou průměrné 13

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Graf č. 9: Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy v AutoSAP v jednotlivých výrobních odvětvích(Kč), období 1996–2017 50000 37043 40886 37233 40616 38676 39039 39352 39110 41387 40979 42524 37212 45633 38717 40000 26404 28306 25277 32124 28397 32292 29920 30916 29970 33911 31720 25786 26274 34722 26599 27560 28172 29365 31032 33062 30000 24189 23967 22638 21487 20115 23953 18980 22697 21227 17530 23457 19909 16460 20887 15418 19595 19734 14649 18646 18903 17571 18253 14916 16318 13292 10932 16374 20000 13248 12184 11291 9516 13662 10000 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Finální výrobci Výrobci dílů Účelové organizace Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování mzdy zaměstnanců v administrativě rychleji, a tak se původní rozdíl v odměňování těchto skupin za městnanců ze zhruba 11 tisíc korun hrubého za 14 let zdvojnásobil a dnes činí ve společnostech AutoSAP více jak 21 tisíc korun hrubého. Odbory v automobilovém průmyslu Největším odborovým svazem v oblasti automo bilového průmyslu je Odborový svaz KOVO, his toricky nejstarší a největší odborová organizace. V rámci OS KOVO působí Odvětvová sekce au tomobilového průmyslu, která sdružuje základní organizace z tohoto odvětví a je odborným part nerem pro jednání se sdruženími zaměstnavatelů. Podle údajů svazu působí dnes u zaměstnavatelů v automobilovém průmyslu celkem 111 základ ních organizací, které reprezentují 86 tisíc zaměst nanců 1 . Lze tedy konstatovat, že přibližně polovi 1. Stav k lednu 2019. na zaměstnanců v automobilovém průmyslu je reprezentována základními organizace OS KOVO a pokryta jimi uzavíranými kolektivními smlouva mi. V některých nadnárodních společnostech mo hou nadto být zástupci českých zaměstnanců za pojeni do evropských podnikových rad. OS KOVO je mimo to členem v IndustriAll European Trade Union(dříve Evropské federaci kováků – EMF) a v IndustriALL Global Union(dříve Mezinárodní federaci kováků – IMF). OS KOVO je členem těch to organizací již od roku 1991 2 . Další významnou část zaměstnanců automobilo vého průmyslu pokrývá samostatná odborová or ganizace v mladoboleslavské Škodě Auto, jež byla až do roku 2013 součástí OS KOVO. Po delších ne shodách se organizace osamostatnila a ze svazu odešla. Dle veřejně dostupných údajů z roku 2014 3 2. Mezinárodní činnost OS KOVO: https://www.oskovo.cz/specializa ce/mezinarodni-cinnost 3. https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/vrchlabsky-zavod-sko dy-auto-opousti-odborovy-svaz-kovo_301695.html 14

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Graf č. 10: Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy v AutoSAP dle profesí(Kč), období 2003–2017 60000 50000 40000 30000 52451 49755 48574 46975 46458 31272 25083 45076 28838 24623 43432 27704 26359 23675 40736 38654 25805 22098 38254 20695 35730 20000 22117 19299 33365 18130 30962 17235 28840 15843 26856 10000 0 2003 2004 2005 2006 2007 Průměrná mzda dělnické profese Zdroj: AutoSAP. Vlastní zpracování 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Průměrná mzda administrativa 2015 2016 2017 čítal počet jejích členů včetně seniorů přes 19 tisíc lidí. Po vzoru odborové organizace ve Škodě Auto Mladá Boleslav se později osamostatnily i organi zace v závodě Škoda Kvasiny a Vrchlabí. Odchod takto velkých a podstatných základních odbo rových organizací OS KOVO oslabil, jak finančně v důsledku výpadku členských příspěvků, tak co se obecné vyjednávací pozice odvíjející se od po čtu členů týče. V automobilovém průmyslu se z důvodu odpo ru sdružení zaměstnavatelů neuzavírá kolektivní smlouva vyššího stupně. Zákonem vymezené ko lektivní vyjednávání se tak odehrává výhradně na podnikové úrovni, kde jsou síly rozloženy obzvláš tě nerovně v neprospěch zaměstnaných. Namís to sektorové kolektivní smlouvy se uzavírá pouze neformální dohoda o spolupráci. Ta se podle po třeb aktualizuje a jsou zde obsaženy základní teze a pravidla pro vedení sociálního dialogu. Sociální dialog na sektorové úrovni tak probíhá pouze for mou vzájemných neformálních jednání, a to jak pravidelných, tak dle aktuálních potřeb. Trendy v automobilovém průmyslu a jejich vliv na budoucí vývoj v ČR Vliv megatrendů jakými jsou urbanizace, klima tické, demografické, technologické a geopolitické změny je dalekosáhlý, a nevyhýbá se tak ani auto mobilovému průmyslu. Prudký nárůst celosvětové populace před nás například naléhavě klade otázku, jak bude do budoucna možné uspokojit požadavek na mobi litu pro všechny s jejich specifickými požadavky, které se zejména mezi městským a venkovským obyvatelstvem a také mezi jednotlivými genera cemi velmi liší. Dostupné prognózy o vývoji uka zují, že se do roku 2030 díky technologickým ino vacím výrazně rozšíří autonomní a sdílené formy mobility, které jsou v tomto ohledu nadějné. To však nebude mít vliv pouze na způsob řízení a používání, ale radikálně se změní především to, kdo bude vozidla budoucnosti poptávat a jak bu dou vypadat byznysové modely automobilového průmyslu. 15

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Další urgentní otázkou je oteplování planety a změna klimatu v jejím důsledku, která se i v na šich klimatických podmínkách začíná jasně pro jevovat, například nadměrným suchem. Vlády tak na tuto skutečnost musí rychle reagovat. Automo bilová doprava se k zákroku nabízí – jednak pro to, že beze sporu patří ve své současné podobě k hlavním viníkům stávající situace, ale také proto, že tuto oblast lze relativně snadno a rychle regulo vat. Neobejde se to však bez dopadů do produkce a tím pádem i do zaměstnanosti v tomto sektoru. Všechny tyto trendy působí souběžně a různě se navzájem podmiňují. Především ale mají masivní vliv na to, jak bude vypadat automobilový průmy sl budoucnosti a zaměstnanost v něm, ať již co se týče počtu pracovních míst, tak jejich kvality včetně výše mezd nebo potřebných kvalifikačních předpokladů. V následujícím textu budou blíže představeny směry, kterými se již dnes automobi lový průmysl v tomto ohledu ubírá, a budou vzta ženy na konkrétní případ České republiky 1 . Důležitým dějištěm, když jde o podobu automobi lového průmyslu budoucnosti, je pak také souboj mezi různými druhy aktérů a přístupů. Na jednu stranu jde o tradiční automobilové mocnosti Evro pu a USA oproti vzestupu zejména Číny, což skýtá nezanedbatelný geopolitický rozměr i zápas mezi různými hospodářskými a politickými systémy. Na druhou stranu jde o souboj tradičních automo bilek s jejich modelem rozvoje za pomoci postup ných inovací a nových aktérů, zejména velkých amerických internetových gigantů, kteří postupují disruptivně, tedy metodou rychlých, převratných změn. Elektromobilita Klimatické změny a nově zaváděné standardy pro emise oxidu uhličitého, lokální zastropování emisí a geopolitický i národohospodářský zájem snížit závislost na dovozu ropy pohánějí na velkých au tomobilových trzích v Evropě a Asii vývoj směrem k elektromobilitě.(FES, 2018) Státy světa se na základě Pařížské dohody zavá zaly k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Nad rámec tohoto závazku zavádějí země Evro py již dnes politiky podporující nízkouhlíkovou Obrázek č. 2: Mapa rozložení dobíjecích stanic v České republice Zdroj: CzechInvest – Agentura pro podporu podnikání a investic(2017) 1. V září 2017 podepsali představitelé automobilového průmyslu v ČR memorandum s vládou ČR o budoucnosti českého automobilového průmyslu, jehož součástí je i Akční plán, jež nastiňuje budoucí směry. Z něj mimo jiné tato kapitola vychází. 16

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU dopravu včetně norem pro snížení emisí CO2 v dopravě a podpory inovací a investic do nízkou hlíkových technologií. Čína například zavedla od roku 2019 povinné kvóty pro výrobce automobilů, které se týkají vozidel s nulovými či nízkými emi semi. V Kalifornii zas úspěšně zavedly regulační nástroj, jež má pomoci navýšit využívání vozidel s nulovými, respektive nízkými emisemi. Předsta vitelé států Evropské unie našli shodu na tom, že v roce 2025 by měly být emise CO2 z osobních automobilů nižší o 15% než dnes a v roce 2030 dokonce o 37,5% oproti roku 2021. Jak zmiňuje FES(2018), odpovědí na to se stává elektropohon, jež je krátkodobě až střednědobě nejpřijatelnější produktově-technologickou reakcí na výzvu, jak minimalizovat negativní externí efekty automobi lové dopravy, zejména její emise. Nelze však očekávat, že přeměna bude realizová na formou technologického skoku. Rozmach elek tromobility je limitován chybějící sítí nabíjecích stanic, jež by očekáváné velké objemy elektrických aut měla uspokojit. Odborníci tak v prvních deká dách spíše očekávají pestrý mix nejrůznějších hybridních pohonů, jež by kombinovaly tradiční pohon s elektrickým. Záležet bude ale i na politi ce jednotlivých vlád v této oblasti. Cílená podpora například v daňové oblasti(neplacení silniční daně pro elektromobily, levnější cena elektřiny pro dobí jení, zrychlené odpisy apod.) může výrazně pomo ci nastupující změně. Tuto skutečnost reflektuje i český automobilový průmysl, jehož představitelé se v memorandu s vládou zavázali ke společnému zanalyzování možností podpor nákupu a provozu elektromobilů. Zásadní oblastí, jež má pomoci k rozšíření flotily elektromobilů, je právě podpora rozšíření sítě do bíjecích stanic. Jejich rozmístění se v budoucnu musí přirozeně rozložit mezi veřejné a neveřejné dobíjecí body. Současné analýzy pak zpravidla usuzují, že domácí dobíjení bude pokrývat vý znamnou část potřeb dobíjení elektromobilů. Jak můžeme vidět na obrázku č. 2, hustá síť dobíjecích stanic je dnes v Česku soustředěna centrálně ko lem velkých měst, kdežto periferní oblasti nejsou pokryty stanicemi vůbec. To ovlivňuje váhavý po stoj českých uživatelů ve využívání elektromobilů u nás. Obratu k lepšímu by měla pomoci cílená investiční podpora na pořízení dobíjecí infrastruktury, a to jak domácí pro interní dobíjení, tak veřejné například na pozemcích ve vlastnictví státu. Jak můžeme pozorovat jinde, rozšíření elektromobility stoupá úměrně se státní podporou. To můžeme vidět jak u hospodářsky stabilních zemí, jakými jsou napří klad Francie, Německo či Norsko. Výraznou sub venci elektricky šetrné mobility ale dnes uděluje například i Lotyšsko, které se do nedávna potýkalo s fiskálními problémy. Výsledkem je rostoucí dů věra obyvatel v tuto formu přepravy a následný ra pidní nárůst objemu nakoupených elektromobilů. Pro Českou republiku se však elektromobilita nepojí jen s otázkou spotřebitelskou. Vzhledem k významnému podílu automobilového průmys lu na českém hospodářství je podstatné, zda se u nás budou vozidla s pohonem budoucnosti vů bec vyrábět či zda bude výroba omezena pouze na mateřské společnosti. S tím souvisí otázka, jaký dopad bude mít změna technologií pohonu do české zaměstnanosti. Odpověď na tuto otázku vzhledem k současnému vývoji zatím pozitivní pří liš není. Jak například zmiňuje Drahokoupil(2018), přechod na elektromotory bude obecně znamenat nižší zaměstnanost, jelikož elektrický motor je da leko jednodušší na výrobu než jeho spalovací ver ze. Nevyžaduje také tolik součástek, což ohrozí mnoho dodavatelů. Českou pozici dále kompliku je, že se nachází v pozici dodavatelů a periferních poboček nadnárodních společností, které dlouho době umisťují nové inovativní produkty spíše při vedení společností, kde se obvykle nachází i jejich výzkumné těžiště. Tento trend navíc potvrzují i nedávné události. Ně mecký Volkswagen si pro centrum elektrické mo bility nevybral českou Škodovku, ale závody v ně meckém Hannoveru, Emdenu a Žitavě. Do České republiky bude přesunuta výroba spalovacího motoru, jehož životnost, a především poptávka po něm, bude v průběhu času zanikat. V krátkém ho rizontu tak sice může mít takové rozšíření výroby spalovacího motoru pozitivní dopad do zaměstna nosti ČR. Nicméně z dlouhodobého hlediska, vli vem očekávaného celosvětového tlaku na snížení emisí CO2 z osobních automobilů a propadu po ptávky po spalovacích motorech bude Česká re 17

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU publika, pokud v nejbližších letech nezmění svou výrobní orientaci, výrazně ohrožena. Autonomní řízení Automatizace řízení vozidel je jedním z aktuálně nejprominentnějších cílů v oblasti automobility. Slibuje jednak díky eliminaci„lidského faktoru“ sní žení nehod až o 95% ze dnes stále velmi vysoké ho počtu lidských obětí automobilového provozu. Kvůli globálně rostoucímu počtu obyvatel a celko vě vyšším požadavkům na mobilitu se bude po čet ujetých kilometrů zřejmě dále zvyšovat, což povede k další poptávce po automatizaci řízení. S pomocí autonomního řízení a zejména sdíle ného užívání takových vozidel bude v budoucnu možné mnohem lépe využít jejich kapacitu a zvý šit tak celkový objem přepravy. Autonomní řízení se navíc může stát možností pro lidi, jež neměli v minulosti k automobilové dopravě vůbec přístup (například o osoby s tělesným postižením). Bude však třeba zároveň zajistit, aby se celkový objem dopravy nezvýšil, nebo alespoň ne dokud nebu dou samozřejmostí ekologicky udržitelné pohony. Jinak by snaha dosáhnout autonomního řízení mohla podrývat snahu o snížení emisí a zastavení klimatické změny. Je to zejména otázka automatizovaného řízení, která stojí v centru střetu mezi tradičními auto mobilkami, které doposud spíš sázely na vývoj nějaké formy pokročilého asistovaného řízení, a americkými technologickými giganty, kteří usilu jí o disruptivní vynalezení kompletně autonomního vozidla. Důležité bude, který z přístupů se prosadí. V případě, že by se prosadil přístup Googlu a spol., mohly by se hrdé evropské automobilky stát pou hými dodavateli součástek pro převratné softwa rové řešení konkurence ze zámoří. Důsledky pro zaměstnanost v evropském, a tím pádem i čes kém automobilovém sektoru by mohly být nedo zírné. Česká republika dnes bohužel neposkytuje dosta tečné předpoklady pro to, aby tato řešení mohla být na jejím území testována a rozvíjena. Ve střed ní Evropě, Českou republiku nevyjímaje, aktuálně chybí k tomu potřebný polygon. Jestliže má Čes ko využít nástupu trendu automatizovaného řízení vozidel, je třeba u nás v první řadě vytvořit odpo vídající podmínky pro testování. Velkou změnu by mohla přinést očekávaná investice automobilky BMW. Ta v listopadu loňského roku navíc získala pro svůj projekt výstavby testovacího polygonu od české vlády příslib půl miliardové investiční pobídky. U Sokolova by tak mělo vzniknout nové zkušební centrum pro samořiditelné vozy a elekt romobily. Investice by mohla do budoucna v dané oblasti poskytnout České republice významný technologický přínos, který by orientací na jeden z nejvýznamnějších trendů mobility budoucnost mohl přispět k udržení zaměstnanosti v českém automobilovém průmyslu. Sdílené vlastnictví Jednou z dalších dimenzí budoucího vývoje je změna, kterou projde samotné vlastnictví aut. Již dnes je velmi rozšířené sdílení formou operativní ho leasingu, tedy dlouhodobého pronájmu vozu namísto jeho koupě. Čím dál tím více dnes navíc lidé sdílejí automobily i formou nejrůznějších di gitálních platforem a aplikací. To by mohlo v bu doucnu řešit problém s rostoucím počtem obyva tel a uspokojením jejich požadavku na mobilitu, ale i otázku energetické a ekologické šetrnosti. Změna pojetí vlastnictví aut bude postupná. Sou visí i s postupnou obměnou generací, kdy mladí lidé stále méně tíhnou k vlastnictví vozidel. Jak konstatuje FES(2018), očekávají místo toho spo lehlivý, flexibilní a současně cenově výhodný pří stup k moderním a kombinovatelným dopravním systémům, ve kterých by bylo užívání automobilů integrováno. U nás je s tím spojen především po zvolný nástup nejrůznějších platforem a dostup nost sdílených automobilů, jež jsou prozatím sou středěné především ve velkých městech. Nadto jsou ne vždy široce finančně dostupné a mnohdy trpí nevyzrálostí systémů a technologickou nedo konalostí. Pro zaměstnanost v českém automobilovém prů myslu bude jednak důležité, pro jaké byznysové modely se v tomto ohledu rozhodnou zde půso bící zahraniční automobilky a jakou roli přitom 18

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU přiřknou českým pobočkám. Ve stávající podobě a pozici v hodnotových řetězcích by každopádně český automobilový průmysl z přidané hodnoty nových byznysových modelů propojujících výrobu se sdílením aut s pomocí inovativních softwaro vých řešení zřejmě příliš neprofitoval. Možná by se v takovém scénáři dokonce prohloubila jeho nevý hodná pozice pouhého dodavatele součástek, je jichž hodnota v novém modelu s realizací přidané hodnoty ve sdílení místo prodeji ještě dál klesne. V souvislosti se sdílením aut by nová pracovní místa mohla vzniknout v oblasti jeho obsluhování, zčásti ale může jít o místa vyžadující jinou kvalifi kaci než případně zaniklé pozice. Digitalizace a Průmysl 4.0 Česká republika dlouhodobě využívá konkurenční výhody nízkých mezd. Robotizace, automatizace a především digitalizace je tak prozatím brzděna ekonomickou výhodností zapojení lidské práce do výrobního procesu. Český zpracovatelský průmy sl, automobilový sektor nevyjímaje, je zároveň ve svém výrobním procesu charakteristický zejména řadou rutinních manuálních úloh, jež k automati zaci mají vysoký technický potenciál. Nízká úroveň českých mezd tedy prozatím sice vede k pomalej šímu nástupu procesu automatizace, vytěsňování pracovní síly z výrobního procesu je ale v důsled ku jejich růstu v souběhu se zlevňováním techno logií nevyhnutelnou skutečností. Na téma vlivu nových technologií na hospodářství vznikla velká řada odborných studií 1 . Z řady z nich vychází, že země, jež mají ekonomiku založenou na rutinní manuální práci, jež se skládá ze série jednoduchých úkonů, které pracovníci provádějí ve snadno předvídatelném prostředí, mají vysoký potenciál budoucího ohrožení. Jak zmiňuje napří klad studie společnosti Deloitte(2018), příkladem takové činnosti může být sváření autodílů podle předem daného vzorce v kontrolovaném prostře dí výrobní linky. Jak ale dále Deloitte(2018) uvádí, 1. Frey, Osborne(2013), OSTEU(2015), OECD(2016), NVF(2016), IBA (2017), MGI(2017), MGI(2018), Deloitte(2018), PWC(2018), OECD (2018), EK(2018), TC AV ČR(2018). ne všechny činnosti v oblasti automobility zatím mohou být automatizovány. Například sestavení automobilu může v budoucnu probíhat na výrobní lince pomocí robotů, ale jeho oprava je prací pro mechaniky a zde je míra ohrožení ztráty pracovní ho místa nižší. Shrnující studie Technologického centra AV ČR (2018) dává za pravdu tezi, že vyššímu riziku na hrazení umělou inteligencí jsou vystaveny zejmé na profese se střední úrovní kvalifikace a zároveň se střední úrovní příjmů. To se týká i českého automobilového průmyslu. Míra ohrožení je pak rozložena v čase. Podíl nahraditelných dovednos tí v horizontu 5 let je u kategorie montážní dělníci výrobků a zařízení přibližně 40%, v horizontu 6–15 let skoro 70%, v horizontu 16–30 let budou tyto činnosti nahrazeny absolutně. Úřad vlády(2015) se zabýval regionálními dopa dy digitalizace na Českou republiku a zjistil, že z pohledu evropských trendů vzhledem ke struk tuře ekonomiky Česko nikterak nevybočuje. Vý razně nižší index rizika digitalizace vykazuje Praha a Středočeský kraj, tedy hospodářsky vyspělejší regiony, nejvyšší riziko nalézáme v regionu Severo západ(Ústecký a Karlovarský kraj). Při porovnání těchto dat s geografickým rozložením společností působících v automobilovém průmyslu v ČR(ob rázek č. 3) zjišťujeme, že řada firem automobilo vého průmyslu se skutečně nalézá v ohrožených regionech. Pokud by tedy k technologické neza městnanosti v důsledku automatizace postupů prováděných u českých výrobců došlo, byla by silně soustředěna regionálně, a to mnoho do regi onů, které jsou tak jako tak periferní a strukturálně slabé. Český automobilový průmysl je celkově jedním z odvětví, kde se robotizace a automatizace proje ví nejvýrazněji. Kromě hrozeb však skýtá i šance. Jak například zmiňuje Deloitte(2018), automa tizace práce zřejmě povede k růstu produktivity výrobních faktorů, HDP a mezd. Při využití tech nologického potenciálu pro automatizaci a za předpokladu adaptace pracovních sil by průměr né tempo růstu ekonomiky v příštích 16 letech mohlo díky tomu dosáhnout 3,9% ročně. Poten ciál ekonomiky by se do roku 2033 zvýšil o 78%, 19

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU Graf č. 11: Podíl nahraditelných dovedností v čase v%, kategorie Montážní dělníci výrobků a zařízení Horizont 5 let Horizont 6–15 let Horizont 16–30 let 0 20 40 60 Zdroj: TC AV ČR, vlastní zpracování Obrázek č. 3: Regiony ČR dle ohrožení digitalizací(NUTS-2) 80 100 Zdroj: Model OSTEU(2015), CzechInvest(2017). Vlastní zpracování což je více než dvojnásobek růstu oproti scénáři bez využití robotizace. Důležité však bude, aby se podařilo najít způsob, jak z tohoto vývoje mohou profitovat čeští zaměstnanci potažmo česká eko nomika jako celek. To totiž vzhledem k zahraniční mu vlastnictví není zdaleka automatické – rekord ně velké části zisků si mateřské firmy dosud ze země stahují zpět a ty tak nejsou investovány ani do technologických inovací, ani do nárůstu mezd. Důležitá je zejména firemní připravenost na změ ny. Z průzkumu o vyhlídkách automobilového průmyslu, který pořádala společnost Deloitte (2017) 1 , vyplynulo, že již dnes se 53% respon 1. Průzkum byl proveden dotazníkem, na který odpovídali vedoucí pra covníci společností z oblasti automobilového průmyslu v ČR, a to jak koneční výrobci, tak subdodavatelé. 20

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU dentů soustředí na to, aby mohli inovativní řeše ní zavádět do své výroby. Oproti roku 2015, kdy Deloitte tuto anketu rovněž pořádal, to byl nárůst o 17%. Ukazuje se tedy výrazný růst v trendu za vádění inovací do výroby. Na druhou stranu výraz ně hůře dopadly výsledky v oblasti připravenosti na nová řešení v souvislosti s Průmyslem 4.0. Jen 29% všech respondentů dnes zvažuje zavést ve svých podnicích opatření spojená s Průmys lem 4.0 a to především až v dlouhodobém hori zontu. Pouhých 27% je dnes používá a plánuje je dále rozšiřovat. Jistotu nemá, ale nakonec za vádění takových řešení zvažuje 27% responden tů. Takto nízké hodnoty mohou být pro budoucí rozvoj odvětví, v souvislosti s rychlým nárůstem digitálních technologií v okolních zemích, výraz ný problém. Pomalé zavádění technologií u nás souvisí, jak již zaznělo, s nízkými náklady na prá ci. Ty jako stěžejní konkurenční výhodu vnímají i samotní představitelé automobilového průmyslu. V daném průzkumu hodnotilo náklady na práci jako konkurenční výhodu České republiky 96% respondentů. Zatím tedy nevidí důvod status quo měnit. Na druhou stranu může dlouhodobé setr vání v tomto postoji však pro budoucnost a roz voj automobilového odvětví v Česku představo vat velké nebezpečí, protože začne technologicky zaostávat. Shrnutí a doporučení Historie automobilového průmyslu na našem úze mí sahá až do roku 1898. Od té doby prošlo toto odvětví velkou řadou změn. Výraznou proměnu zaznamenalo po roce 1946, kdy bylo potřeba se přizpůsobit imperativu centrálně řízeného hos podářství a národních podniků. Ale i v tomto ob dobí docházelo k výraznému posunu, a to jak ve vývoji, tak i v množství vyrobených vozidel u nás. Rok 1989 znamenal další velký obrat. Především z pohledu přeměny vlastnické struktury výrobních závodů, kdy jejich privatizace vedla buď k rozvoji a etablování se na výrobu v mezinárodním výrob ním řetězci, či naopak odchodu nekonkurence schopných firem z trhu při nezvládnutí této výzvy. V rámci privatizace též došlo k etablování převahy soukromého zahraničního vlastnictví nad tuzem ským soukromým i státním. Význam automobilového odvětví pro Českou republiku je neoddiskutovatelný. A to ať už z po hledu hospodářského výkonu, tak z hlediska pracovního trhu. Jen produkce firem spojených ve sdružení automobilového průmyslu tvoří více jak 24% průmyslové výroby u nás, 9% HDP a na exportu ČR se podílejí z necelých 22%. Automo bilový průmysl je také jedním z nejvýznamněj ších zaměstnavatelů českého průmyslu. Jen dle údajů AutoSAP bylo ve firmách zapojených do tohoto sdružení zaměstnáno v roce 2017 více jak 126 tisíc pracovníků. Celkově se odhaduje, že je v tomto odvětví zaměstnáno v České republice až 150 tisíc lidí, tomu je třeba přičíst další návaz né sektory. Jako již v minulosti prochází automobilový prů mysl i dnes řadou velkých změn, jež mají poten ciál celé odvětví zásadně proměnit. To se netýká jen technických novinek ve fungování samotných automobilů, ale i procesu výroby a obchodních modelů odpovídajících novým rámcovým pod mínkám a spotřebitelským požadavkům. Urba nizace, klimatické, demografické, technologické změny a nové globální mocenské konstelace mají vliv i na český automobilový průmysl. Mění se nároky na mobilitu, jak co se její funkce týče – zde se asi největší posun odehrává ve změně samotného pojetí vlastnictví automobilu a jeho přechodu ke sdílení, tak co se týče použitých technologií – v tomto směru jde hlavně o pokra čující zpřísňování ekologických požadavků, pře devším na vypouštění CO2, které jde ruku v ruce se změnou pohonu, kde hlavní roli hraje posun k elektromobilitě, či přechod na alternativní poho ny na vodík či CNG. V případě elektromobility je u nás rozmach limi tován především chybějící sítí nabíjecích stanic, jež by očekáváné velké objemy elektrických aut měla uspokojit. Zásadní oblastí, která má pomoci k rozšíření flotily elektromobilů, je právě podpora rozšíření sítě dobíjecích stanic. Jejich rozmístění se v budoucnu musí přirozeně rozložit mezi veřej né a neveřejné dobíjecí body. V situaci, kdy budou tyto infrastrukturní požadavky splněny, může stát přistoupit k podpoře elektromobility skrze její vy užívání ve veřejných vozových parcích i subven cování privátní poptávky po ní. To by mohlo mít 21

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU alespoň nepřímé pozitivní důsledky pro zaměst nanost v českém automobilovém průmyslu, po kud se ten zvládne do trendu včas zapojit. Toto rozhodnutí je ale jen ve velmi omezené míře roz hodnutím českých aktérů, ať již soukromých či ve řejných. Je také na místě zároveň zmínit, že dopa dy přechodu na elektromobilitu jsou obecně spíš negativní – jedná se o technologii, jejíž výroba je výrazně méně náročná, než tomu je u spalovacího motoru. Další technologií budoucnosti bude zřejmě auto nomní řízení. Česká republika dnes neposkytuje dostatečné předpoklady pro to, aby mohlo být na jejím území testováno a rozvíjeno. V případě, že má Česko využít nástupu trendu automatizované ho řízení vozidel, je zde třeba pro začátek vytvořit odpovídající podmínky pro testování, například výstavbou chybějícího testovacího polygonu. Již zmíněná změna, kterou projde samotné vlast nictví aut, bude jednou z dalších stěžejních dimen zí budoucího vývoje automobility. To by mohlo v budoucnu řešit nejen problém s rostoucím po čtem obyvatel, ale i otázku energetické a ekolo gické šetrnosti. Český automobilový průmysl by však v jeho stávající podobě a pozici v hodnoto vých řetězcích z přidané hodnoty nových byznyso vých modelů propojujících výrobu se sdílením aut s pomocí inovativních softwarových řešení zřejmě příliš neprofitoval. Možná by se v takovém scénáři dokonce prohloubila jeho nevýhodná pozice pou hého dodavatele součástek, jejichž hodnota v no vém modelu s realizací přidané hodnoty ve sdílení místo prodeji ještě dál klesne. Zásadní je pro Českou republiku reakce na pře chod k digitalizaci a Průmyslu 4.0. Vzhledem k tomu, že je náš automobilový průmysl ve svém výrobním procesu charakteristický zejména řadou rutinních manuálních úloh, jež mají vysoký tech nický potenciál k automatizaci, může dojít v přípa dě podcenění nastupujících trendů k neřízenému enormnímu vytěsňováním pracovní síly z výrob ního procesu, což může mít nedozírné následky na celou společnost. Je tedy třeba nelpět na sta tusu quo a začít se rychle připravovat na nové technologie a s nimi související přeměnu výroby. Tyto přicházející změny zatím čeští výrobci ve své výrobní politice, která však závisí na strategii jejich mateřských firem, spíše nereflektují a ani příliš reflektovat nemohou. Možnosti českých zaměst nanců a státu vzhledem k tomu zůstanou i do bu doucna, co se dalšího směřování a adaptace na změny týče, v takto definovaných hodnotových ře tězcích nutně velmi omezené. V tomto směru také jednak vzniká určité dilema ohledně záhodného tlaku na stále ještě velmi nízkou výši mezd, a také vyvstává potřeba specifických preventivních strategií strukturálního rozvoje zbavující regiony, ve kterých se automobilový průmysl koncentruje, tak velké závislosti na ze zahraničí ovládaném au tomobilovém průmyslu. Stěžejním bodem v přeměně autoprůmyslu v ČR tak musí být samotný posun pozice v rámci me zinárodního výrobního řetězce směrem pozici, která by umožňovala větší autonomii a tím i po litické utváření celého procesu na národní úrovni. V rámci podpory odvětví pomocí investičních po bídek by měla být do budoucna podpora omezena jen do strategických akcí, které by měly být vyde finované v odpovídající komplexní a dlouhodobé hospodářské strategii země a odpovídat očeká vaným budoucím trendům. Zacílení by mělo smě řovat také do oblasti strategických služeb a tech nologických center s vysokým podílem vzdělané pracovní síly a činností v oblasti výzkumu a vývoje. S tím musí jít ruku v ruce odpovídající vzdělávací strategie, která by českou pracovní sílu připravi la jednak obecně na budoucnost plnou změn, ale i připravovala pro oblasti, na které země v budouc nu hodlá strategicky sázet. Další cestou, jak rozšířit možnosti ovlivňovat, zda se přerod automobilového průmyslu podaří tak, aby byla zachována zaměstnanost v něm, je rozšíření zaměstnaneckého spolurozhodování na úrovni podniků a kolektivního vyjednávání na úrovni branží. Je dokázáno, a ilustruje to konec konců i ekonomický úspěch Německa, že tento prvek poskytuje stabilitu a zajišťuje v dlouhodo bém horizontu všestranně, tedy i sociálně, lepší výsledky než podnikové rozhodování založené čistě na logice krátkodobého zisku, byť by měl být na úkor zaměstnaných. Celá řada mateřských firem působících v Česku se v zemi svého půvo du tomuto opatření podrobuje, zmínit lze třeba 22

Praha MICHAL PÍCL | BUDOUCNOST AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU rozsáhlé podnikové spolurozhodování v Němec ku. Bylo by tedy na místě přimět je, případně za součinnosti evropské politické a odborové úrovně, aby podobná práva dostály svým zaměstnancům i v zemích střední Evropy. Tak může být celá řada turbulentních situací, na které je třeba se v soula du s charakterem vývoje připravit, sociálně šetrně vyřešena ad hoc přímo na pracovišti, kterého se týkají. Již nesmí být vnímáno jako prostředek kon kurenční výhody, že jsou v tomto regionu odpoví dající práva tak zanedbaná. Zdroje AutoSAP, 2017. Automobilový průmysl[online][vid. 2018-10-28]. Do stupné z: http://www.autosap.cz/trochu-z-historie/ CzechInvest, 2017. Trochu z historie[online][vid. 2018-09-30]. Do stupné z: https://www.czechinvest.org/cz/Sluzby-pro-investory/Kli cove-sektory/Automobilovy-prumysl Drahokoupil, 2018. Názory: Máme se bát robotů? Lidové noviny 201811–27 Deloitte, 2017. Vyhlídky automobilového průmyslu. Průzkum 2017. [online][vid. 2019-01-10]. Dostupné z: https://www2.deloitte.com/ content/dam/Deloitte/cz/Documents/survey/cz-automotive-indus try-outlook-2017-CS.pdf Deloitte, 2018. Automatizace práce v ČR – Proč se(ne)bát robotů? [online][vid. 2019-01-10]. Dostupné z: https://www2.deloitte.com/ content/dam/Deloitte/cz/Documents/strategy- operations/Automa tizace-prace-v-CR.pdf EK, 2018. Coordinated Plan on Artificial Intelligence. Communica tion from the commission to the european parliament, the european council, the council, the european economic and social committee and the committee of the regions. Brussels, 795 final.[online][vid. 201901-10]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/ news/coordinated-plan-artificial-intelligence Elektřina.cz, 2019. Dobíjecí stanice elektromobilů.[online][vid. 201901-10]. Dostupné z: https://www.elektrina.cz/elektromobil/dobijeci -stanice-pro-elektromobily FES, 2018. Budoucnost německého automobilového průmyslu. Trans formace katastrofou nebo transformace řízená? Friedrich-Ebert-Stif tung, zastoupení v ČR. ISBN: 978-80-87748-42-8 Frey, C. B., Osborne, M. A., 2013. The future of employment: How sus ceptible are jobs to computerisation?[online][vid. 2019-01-10]. Do stupné z: https://www.oxfordmartin.ox.ac.uk/downloads/academic/ The_Future_of_Employment.pdf Gelb, Alan H.& Gray, Cheryl W., The Transformation of Economies in Central and Eastern Europe: Issues, Progress, and Prospects(Washin gton, DC, The World Bank, Policy and Research Series, 1991). IBA Global Emplyment Institute, 2017. Artificial Intelligence and Ro botics and Their Impact on the Workplace.[online][vid. 2019-01-10]. Dostupné z: https://www.ibanet.org/Article/NewDetail.aspx?Artic leUid=012a3473-007f- 4519-827c-7da56d7e3509 Memorandum o budoucnosti automobilového průmyslu v ČR a Akční plán o budoucnosti automobilového průmyslu v ČR MGI, 2017. A future that works: Automation, employment and produ ctivity.[online][vid. 2019-01-10]. Dostupné z: https://www.mckinsey. com/~/media/mckinsey/featured%20insights/Digital%20Disrupti on/Harnessing%20automation%20for%20a%20future%20that%20 works/MGI-A-future-that-works- Executive-summary.ashx MGI, 2018. Skill shift – Automation and the future of the workface. [online][vid. 2019-01-10]. Dostupné z: https://www.mckinsey.com/~/ media/McKinsey/Featured%20Insights/Future%20of%20Organiza tions/Skill%20shift%20Automation%20and%20the%20future%20 of%20the%20workforce/MGI- Skill-Shift-Automation-and-future-of -the-workforce-May-2018.ashx Národní vzdělávací fond, 2016. Iniciativa Práce 4.0. MPSV.[online] [vid. 2019-01-10]. Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/sz/politikaza mest/prace_4_0/studie_iniciativa_prace_4.0.pdf OECD, 2016: The Risk of Automation for Jobs in OECD Countries. OECD Social, Employment and Migration Working Papers No. 189. [online][vid. 2019-01-10]. Dostupné z: http://www.ifuturo.org/sites/ default/files/docs/automation.pdf OECD, 2018: Artificial intellignece in society(Phase 2 of the draft ana lytical report). OSTEU – Oddělení strategií Evropské unie, 2015. Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU. OSTEU Discussion paper 12/2015. Příspěvek k vývoji hospodářského modelu ČR.[online][vid. 2019-01-10]. Do stupné z: https://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/analyzy -EU/Dopady-digitalizace-na-trh-prace- CR-a-EU.pdf Pavlínek, P., Žížalová, P. 2016. Linkages and spillovers in global produ ction networks: firm-level analysis of the Czech automotive industry. Journal of Economic Geography 16, pp. 331–363. Petříček, V. Vývoj investičního prostředí v České republice, 1 st ed.; ATTAN grafické a tiskové studio: Praha, 2003 Petříček, V. Vývoj podnikatelského prostředí v České republice, 1 st ed.; ATTAN grafické a tiskové studio: Praha, 2006. Pícl, M., 2013. Dopady investic čerpajících pobídky v ČR, Business& IT. 2013. sv. 3, č. 2, s. 43–64, ISSN 1805-3777 PWC, 2017. Five trends transforming the Automotive Industry.[onli ne][vid. 2018-11-30]. Dostupné z: https://eu-smartcities.eu/sites/ default/files/2018-03/pwc-five-trends-transforming-the-automoti ve-industry.compressed.pdf PWC, 2018. Will robots really steal our jobs? An international analysis of the potential long term impact of automation.[online][vid. 201812-10]. Dostupné z: https://www.pwc.com/hu/hu/kiadvanyok/assets/ pdf/impact_of_automation_on_jobs.pdf TC AV ČR, 2018. Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v České republice. Analýza očekávaných socioekonomických dopadů rozvoje AI v ČR.[online][vid. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/ assets/evropske-zalezitosti/aktualne/AI_socioekonomicke_dopa dy_2018.pdf Týden.cz, 2014. Vrchlabský závod Škody Auto opouští odborový svaz KOVO[online][vid. 2018-12-10]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/ rubriky/byznys/cesko/vrchlabsky-zavod-skody-auto-opousti-odbo rovy-svaz-kovo_301695.html ZEMPLINEROVÁ, A., 1998. Impact of Foreign Direct Investment on the Restructuring and Growth in Manufacturing. Prague Economic Paper. Vol 7. No. 4, pp. 329–34 23

O autorovi Michal Pícl(Ing.) je ekonom, absolvent Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze a doktorand Pod nikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se věnuje minimální mzdě, oblasti přímých zahraničních investic a sociální politice. V letech 2009–2013 pracoval v Agentuře pro podporu podnikání a investic CzechInvest a na ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy, v letech 2014–2017 pracoval na Úřadu vlády ČR, od roku 2015 jako ředitel Odboru analýz a informací. Imprint Friedrich-Ebert-Stiftung e.V.| zastoupení v České republice Zborovská 716/27| 150 00 Praha 5| Česká republika 1. vydání, Praha květen 2019 Za publikaci odpovídá: Kateřina Smejkalová| katerina.smejkalova@fesprag.cz Tel.:+420 224 947 094| Fax:+420 224 948 091 www.fesprag.cz| www.facebook.com/FESPrag Pro objednání publikace: fes@fesprag.cz Komerční využití všech médií vydaných Friedrich-Ebert-Stif tung(FES) není povoleno bez písemného souhlasu FES. Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice Kancelář Friedrich-Ebert-Stiftung v Praze byla otevřena v roce 1990. Cílem naší činnosti v České republice je podpora demo kracie, právního státu, rozvoje aktivní občanské společnosti a přispívat k utváření sociálně spravedlivé společnosti. Zasazu jeme se o evropskou myšlenku a podporujeme bilaterální dia log s Německem, jakož i regionální a globální spolupráci. Názory vyjádření v této publikaci jsou názory autora a nemusejí nezbytně vyjadřovat stanovisko Friedrich-Ebert-Stiftung. ISBN: 978-80-87748-47-3(tištěné vydání) ISBN: 978-80-87748-45-9(digitální verze)